Juraj Grňo a další tůně u Vidnavy

Sotva utichl ruch spojený s výsadbou prvního komunitního ovocného sadu nad Jeseníkem, čehož byl spolustrůjcem, máme ho tu znovu, a to v jeho nejsilnější disciplíně - vodě.

Juraj Grňo, který se na Jesenicku stává jakýmsi vodním démonem, má za sebou další velkou akci. Vymyslel si a vybudoval soustavu pěti tůní u Farského lesa ve Vidnavě (pozemky města Vidnava a Diecéze ostravsko-opavské). Těžká technika se zahryzla do šedesátihektarového kousku přírody vedle hlavní silnice (č. 457) od Jeseníku. Jak je celé snažení Jurajova spolku Silezika spojeno se zadržováním vody, kterou nechce "bez boje" pustit do Polska, vzniklo u Vidnavy zajímavé vodní dílo. Je to vymyšlené tak, že objem vytvořených tůní činí přes 10 tisíc metrů čtverečných, a to je právě ten objem, který by daným místem protekl (utekl) v případě extrémních srážek za 24 hodin. Takhle si životadárnou vodu podržíme u sebe, když ji necháme pomaličku vsáknout a dáme navíc vzniknout zajímavému biotopu. Projekt navazuje na 4 drobné tůně, jež Silezika zrealizovala v blízkosti v roce 2016.

Wow, tyhle akce nejsou právě levné, naštěstí na jejich financování slyší Evropská unie. V tomto konkrétním případě do toho dala přes 7,2 milionů korun (a DPH). Jen perlička, třeba vykoupení staré zakopané odtokové roury ve vlastnictví státu stálo 90 tisíc korun!

Kdo sleduje snažení Sileziky ví, že těch prospěšných vodních děl přibývá. Díky Jurajovi a lidí okolo něj, jsme stále lepší a lepší v tom, jak zpomalit odtok vody, která na naše území přichází v podobě deště.

Přejeme si, aby přibývalo osvícených zemědělců a starostů, protože pak bude přibývat aktivit podporujících péči o vodu.

Zdroj: positivJE